Celý dokument v tiskové úpravě si můžete stáhnout ve formátu pdf (312,5kB)
Záložky: • Slovo na úvod • Jak to bylo před rokem• Rozhovor s vítězskou ročníku 2005
Slovo na úvod
Vážení návštěvníci filmového festivalu,
v loňském roce, při konání 1. ročníku SlanFestu, jsem napsal, že velmi vítám sympatickou snahu mladých nadšenců vytvořit ve Slaném tradici přehlídky amatérských filmů. Rok se s rokem sešel a máte před sebou opět několik hodin sledování dalších pokusů „prorazit“ na filmovém plátně. Příjemné na této zábavě je, že si na nic nehraje. Nepředstírá, že je něčím jiným, než ve skutečnosti je. Dle mého soudu jde především o „upuštění“ intelektuálního přetlaku a chytrou zábavu. Ale pozor, za někdy zdánlivě nezávaznými hříčkami s kamerou se ve skutečnosti skrývá mnoho hodin práce a úporné úsilí. Stejné je to i u organizátorů. Jejich snahu a nadšení lze těžko odpovídajícím způsobem ocenit. Přeji jim, aby se 2. ročník SlanFestu organizačně vydařil a Vám, milí diváci a milovníci filmového plátna, přeji hodně zdařilých kulturních zážitků a pěknou podívanou.
Mějte se hezky
Váš starosta
Ivo Rubík
Jak to bylo před rokem
23. dubna roku 2005 proběhl ve Slaném první ročník filmového festivalu amatérských filmů – Slan-Fest 2005. Jako jeho hlavní organizátor jsem byl požádán, abych o něm napsal pár řádek. Zde jsou.
Co nás k této akci přimělo?
Nápad k uspořádání festivalu vznikl v prosinci v Praze, když jsme se byli podívat na promítání filmů studentů VŠE. Při čekání na tramvaj cestou zpět se odkudsi vzala tato myšlenka a již nás neopustila. Nadšeně jsme plánovali a vymýšleli až domů. V tu chvíli jsme ještě netušili, kolik práce a dřiny je před námi. A jestli takovou náročnou výzvu dokážeme dotáhnout do zdárného konce.
Přípravy započaly v lednu. Úkolů nás čekala spousta, ale naše Parta X si se všemi zdárně poradila. Základem bylo zprovoznění webu a tvorba plakátů pro veřejnou publikaci. Pro veřejnost je festival určen, ať již veřejnost filmující či ty z nás, kteří se rádi dívají na zajímavé snímky. Podařilo se zajistit promítací prostory v aule gymnázia a podporu představitelů města. Shánění sponzorů byl běh asi na nejdelší trať, ale i tu jsme s úspěchem zdolali. Když jsme díky nim měli k dispozici něco peněz, přistoupili jsme k nakoupení odměn pro tři nejlepší filmy a jejich tvůrce. Poháry a diplomy se nyní jistě vyjímají na viditelném místě u nejúspěšnějších filmařů. Díky hmotným darům sponzorů se dostalo pozornosti i několika šťastným divákům, kteří na hlasovací lístek přidali i svůj podpis a byli vylosováni.
Jak tedy festival probíhal? Začátek byl ve 14 hodin o krásném sobotním odpoledni. Počasí přálo spíše venkovním procházkám, i přesto se aula začala od půl druhé plnit diváky. Každý příchozí dostal krásnou modrou propisku festivalu a hlasovací lístek. Mohl si také zakoupit DVD se všemi promítanými filmy (s jedinou výjimkou) a zaplatit vstupné dle svého uvážení. Krátce po druhé hodině festival oficiálně začal mým proslovem a pak plac převzali moderátoři. Následovaly filmové bloky prokládané krátkými přestávkami s doprovodným programem. Snímky byly všech žánrů od komedie po dokument a k přihlášení bylo jediné omezení – délka do dvaceti minut. I do tohoto relativně krátkého času se však neprofesionálním tvůrcům podařilo vměstnat zajímavý děj a neotřelé nápady.
Ve filmech se objevili i některé známější postavy. Svůj snímek Di do hajzlu zaslal Vojta Kotek a Bořivoj Navrátil hrál hlavní roli v Půlvraždě.
Otevřený bufet potěšil jistě mnoho přítomných, kterým malé občerstvení přišlo k chuti. Ač se to zpočátku nezdálo, filmů přišlo nakonec na tři hodiny promítání! To bylo doplněno zajímavým zpestřením jiného uměleckého rázu. Své obrázky vystavil Tomáš Zděnovec a fotografie z celého světa od cestovatele Jakuba Širce mohli diváci vidět ve výstavní síni gymnázia. Jako host přijal naše pozvání režisér Karel Smyczek, který o přestávku krátce pohovořil o promítaných dílech. Po jedné z přestávek proběhlo krátké představení břišních tanečnic.
Před posledním promítacím blokem vybrali organizátoři označené hlasovací lístky a dali se do horentního sčítání hlasů jednotlivým filmům. A co zatím dělali diváci? Jako třešinka na dortu (či podle rčení „nejlepší nakonec“) zhlédli dva filmy. PEZ Petra „Krávy“ Ledviny, který v minulosti jeden festival vyhrál a první díl seriálu Bageta od samotných organizátorů. Po tomto závěrečném bonbónku jsme přistoupili k vyhlášení vítězných snímků.
Na prvním místě se umístil film Kritické situace lásky od Terezy Pospíšilové a Edity Svatošové, na druhé místo zvolili hlasující SuperBobáky Davida Svobody a odměny za třetí místo si odnesla Michaela Nováková za snímek Půlvražda. Cena samozřejmě nepatří jenom jim, ale i všem členům natáčecích štábů, kteří se na filmech podíleli.
Kromě moderátorů doprovázel celým festivalem kocour Max, který je s námi kamarád už od základní školy. Až tady dostal skutečnou podobu – plyšovou. Velké díky patří však nejenom jemu, ale i všem ostatním zainteresovaným:
Všem členům Party X za jejich čas, námahu, nápady, připomínky, komentáře, povzbuzování, uhánění, shánění, vítání, rozdávání, vyvěšování, kritizování a tak dále. Jardovi za web, grafiku, přípravu DVD (které vypaloval do sobotního rána…) a spoustu další práce, bez které by festival nebyl. Tomášovi za spolupráci na grafice, obrázky, články, podporu, přípravu moderátorů a Maxe. Jirkovi a Míše J. za moderování, které pro ně bylo velkou premiérou. Míše také za nákup odměn pro filmaře a zařízení pohárů. Robertovi za odvoz všeho důležitého jeho super fárem a za filmovou dokumentaci. Petrovi za to, že neměl zlomenou nohu, za pomoc s tvorbou DVD a za tvorbu dokumentu z festivalu. Láďovi za to, jak nám pěkně vysvětlil, proč to nejde, a my jsme pak tyto problémy mohli začít řešit včas, takže to nakonec šlo. Pavlovi za to, že se s námi neustále dělil o svůj pojištěný úsměv. Markétě za pomoc, i když přímo nepatří mezi hlavní pachatele. Míše K. za pomoc v sále. Zuzce za finanční dozor a vítání příchozích.
Určitě jsem na spoustu věcí zapomněl, protože práce bylo skutečně dost a dost. Prostě DÍKY!!!
Díky také patří:
Panu řediteli Dundrovi za poskytnutí auly, panu školníkovi Hotovému za podporu, pánům profesorům Šturmovi a Pokornému za dozor nad technikou.
Panu starostovi Rubíkovi za finanční dar, pánům místostarostům Bartoníčkovi a Hložkovi a panu Horňákovi za pomoc a informace, Jakubovi Hložkovi a paní Zoje Kučerové z infocentra za pomoc při propagaci.
Sponzorům za finanční i hmotné dary:
Linet s.r.o., Stavimat s.r.o., Toi Toi s.r.o, RDK servis s.r.o., Vínotéka u Jana Ámose, Autocont a.s., Multipen, Eva Korelusová, Golem s.r.o., Ivo Rubík, Acheta.com.
Jan Burdík
Ředitel Slan-Festu
Rozhovor s Terezou Pospíšilovou, vítězkou Slan-Festu 2005
V minulém ročníku Slánského festivalu amatérského filmu zvítězil snímek Kritické situace lásky, mladé režisérky Terezy Pospíšilové. Ředitel festivalu s ní proto udělal následující rozhovor:
Ahoj Terezo, rozhodli jsme se položit Ti za diváky několik otázek.Vezměme to tradičně od začátku. Jak jsi se dostala k natáčení?
O filmy jsem se zajímala vždycky, ale k natáčení mě přivedla až moje spolužačka. V prváku jsme společně natočily 50ti minutový film Souboj s časem. Od té doby mě to už nepustilo.
Co Ti filmařina dává a co naopak bere?
Dává mi spoustu jedinečných a nezapomenutelných zážitků. Bere mi spoustu času, nervů a duševní zdraví :o)
Kolik filmů už jsi natočila?
Celkem 5.
Co na tvůj koníček říkají Tvoji rodiče a kamarádi?
Většina mých kamarádů si v nějakém z mých filmů zahrála. Baví je to, ale berou to spíš jako rozptýlení, ne tak vážně jako já. Rodiče mě ve filmování moc podporují finančně, psychicky i materiálně.
Jak sháníš herce? Tvůj poslední film Sněhová královna měl skutečně početné obsazení…
Herce si většinou vybírám už když píšu scénář z řad mých kamarádů a role jim píšu na tělo. Při natáčení Sněhové královny to bylo složitější, protože jsem opravdu neměla moc času. Před natáčením jsem měla vybrané jen představitele hlavních rolí. Herce na vedlejší role a kompars jsem sháněla až v průběhu natáčení.
Co Tě na natáčení nejvíc baví?
Všechno! :o)
Jakou používáš na natáčení výbavu?
Nevlastním žádné profesionální filmové vybavení, ale to, co mám, mi zatím stačí. Je to malá digitální kamera, stativ a externí směrový mikrofon ke kameře. Stříhám v Adobe Premiere Pro 1.5.
Budeš se filmařině věnovat více i po maturitě?
Nejspíš ano. Dostala jsem se na filmovou školu do Zlína na obor audiovize. Ale jeden nikdy neví...
Jaký je Tvůj názor na první ročník Slan-festu v roce 2005?
Rozhodně je pár věcí, které by se daly zlepšit, ale mně se líbil. Byla tam příjemná atmosféra a bylo vidět, že je dělaný s velkým nadšením.
Můžeme se v blízké budoucnosti těšit na nějaký Tvůj nový film?
V blízké době rozhodně ne! Nemám čas ani nervy pouštět se teď do něčeho nového. Sice už mám v hlavě 2 nápady na film, ale, jak napsali v jednom článku v novinách, jsem z toho natáčení už „psychicky unavená“. :o))))
Jaký je Tvůj největší filmový sen?
Můj sen bylo mít vlastní reklamní firmu, kde budou pracovat schopní a stejně nadšení lidi jako já, a natáčením reklam si vydělat na to, abych aspoň jednou za 5 let mohla natočit nějaký pěkný celovečerní film (nejlépe sci-fi, to je můj oblíbený žánr). To byl můj sen asi před půl rokem. Momentálně ale trochu tápu a kdo ví, jak nakonec dopadnu ... :)
A na závěr pověz našim čtenářům nějakou veselou historku z natáčení…
Celé natáčení je plné veselých i tragických historek. Koho to zajímá, ať se podívá na www.lunafilms.redir.cz, tam je všechno detailně popsané :)
Jan Burdík
Ředitel Slan-Festu
Odpovědný šéfredaktor: Tomáš Zděnovec, svou troškou do mlýna přispěli i Ladislav Peška a Míša Kořenářová, webová podoba: Jaroslav Cvrček
Webhosting poskytuje Český hosting